Domčo, ty už se nějakou dobu věnuješ náboru v Coca-Cola HBC CZ&SK, jak dlouho působíš na tomto projektu? 

Když jsem spolupráci začínala, ani jsem netušila, že bude mít tak dlouhé trvání. Na konci srpna budu mít výročí dva a půl roku. 

Jsou tu ale dvě věci, které málokdo o této společnosti ví. Mohla bys nám je přiblížit? 

Ano. Existuje The Coca-Cola Company, která vlastní recepturu, vyrábí a prodává koncentráty, nápojové báze a sirupy do stáčíren, tzv. bottlerům, a zároveň partnerům napříč světem, kteří se starají o distribuci k zákazníkům. Coca-Cola Hellenic Bottling Company je tak jediným a výhradním bottlerem na trhu a liší se pouze místními business jednotkami. Neustále však spolupracujeme s mateřskou společností. Další věcí, kterou mnoho lidí nezná, je pak to, že si můžete vybrat z nabídky značek jako jsou např. Costa Coffee, Fuze Tea, Kinley, Caffe Vergnano, Bacardi, Bombay Sapphire, Natura, Römerquelle, Cappy, Finlandia a další. 

 
Coca-Cola HBC CZ&SK stále působí jako love brand. Jakou roli hraje firemní kultura v náborovém procesu? Jsou nějaké konkrétní příběhy nebo hodnoty značky, které se snažíš kandidátům přiblížit?  

Myslím, že love brand jako takový hraje velmi zásadní roli, protože i v době, kdy se jiné firmy potýkaly s nedostatkem kandidátů, my jsme měli možnost vnímat neustálý příliv kandidátů, i když v omezených počtech.  

Já osobně se pak snažím přiblížit otevřenou (to myslím doopravdy, nikoli jako klišé) kulturu, kdy si všichni tykáme a posouváme se navzájem. Je zde velký důraz na kandidáta individuálně a jeho posun a cestu od začátku přes různé změny, ať už firemní či osobní.  

Byť se stále jedná o korporátní zřízení, přesto vzhledem k porovnání z praxe mohu říci, že je to prostředí zajímavé a každý si v něm najde to, co aktuálně potřebuje, ve smyslu diverzity, a to osobní či společenské. Pořád se ale musíme držet stanovených procesů, i když se mohou inovovat.

Když zůstaneme u toho love brandu. Pomáhá firmě tato image v náboru? Hlásí se kandidáti třeba sami, protože pro značku chtějí pracovat? 

Ano, kandidáti se nám stále hlásí a dost často od nich slýchávám, že se jedná právě o onen zmíněný love brand, nebo ,,když jsem viděl/a inzerát Coca-Coly, musel/a jsem se přihlásit.” Ale i tak se role rozhodně neobsazují samy.  

Neustále je třeba přinášet informace, inspiraci, být profesionálem v oboru, pracovat s daty a reflektovat je směrem ke kandidátům i náborovým manažerům. A ať už se jedná o love brand nebo nikoli, HR marketing hraje nepostradatelnou roli pro jakoukoli společnost, a to hlavně v dlouhodobém horizontu. Tam vidím největší přidanou hodnotu, která se mi za ty roky praxe vrací. 

 
Můžeš nám prozradit, jaké pozice v Coca-Cole obsazuješ? A kolik rolí jsi už za své působení tam zhruba obsadila? 

Vlastně teď obsazuji zcela vše, co je potřeba napříč funkcemi a odděleními. Možná zmíním některé nejzajímavější role, například elektronik. Tato role je hodně náročná, neboť mladší generace již nemají o tuto kvalifikaci zájem, a tak musím zapojit jiné nápady, jak se ke kandidátům dostat, jak je oslovit a navázat s nimi dlouhodobou spolupráci, protože o tom to nakonec je. A to platí pro všechny pozice. Hodně mě pak baví aktuálně finanční role a celkové uspořádání týmu tak, aby se vyrovnal se změnami a zůstal nejen stabilní, ale posílený (finance lead, commercial finance analyst). 

Velkou radost mám z náboru, kde jsou mnohojazyčné týmy, ale hovoříme anglicky, například marketing execution lead, což je též náročná pozice, neboť se nejedná o klasický marketing, jak ho většina z nás zná, ale o ten tradiční. Tito lidé se pohybují na trhu a pomáhají zákazníkům s kampaněmi přímo v jejich pobočkách prostřednictvím specialistů a business developerů. Co se týká rolí, musela bych jít do hloubky reportingu za celé ty roky, ale průměrně to vychází na cca 55 rolí ročně. 

Jaké náborové strategie se ti na tomto projektu nejvíce osvědčují?  

Možná to bude hodně nadnesené a s lehkostí, ale hlavně transparentnost, komunikace jednotlivých kroků, správné nastavení spolupráce, ať už s manažerem, týmem nebo s jednotlivými kandidáty, nalezení tone of voice každého jedince a pak právě ta lehkost, nadhled a jednání bez emocí. Já osobně jsem tohle všechno získala až s časem, když jsem našla toho vnitřního člověka, co ve mně bydlí, a mohla jsem začít pořádně stát za svými názory. To mi dalo rozhled a komplexitu, která je pro mě velmi důležitá a formuje můj profesní přístup i život. 

Jak spolupracuješ s TA týmem v Coca-Cole a jak tato spolupráce ovlivňuje náborový proces? 

Neberu se jako samostatný článek, jsme jeden tým a tak i fungujeme. Představuji se jako externí partner, ale nikdo z náborových manažerů nepozná rozdíl. Kdybych měla upřímně říci, co je jiné, pak to, že na sobě necítím tak velký tlak, který vnímám u všech interních zaměstnanců. To neznamená, že tam není, jen se od něj dokážu lépe odosobnit a zároveň se mě netýká různá administrativní agenda, která přísluší zaměstnancům v poměru. Ale samozřejmě i já dostávám přímou zpětnou vazbu a lámu si hlavu s veškerými starostmi, se kterými bojuje i tým.

Řešíš nějaké výzvy v náboru pro společnost s tak silným brandem, jako je Coca-Cola? Například přehnaná očekávání a podobně?` 

Výzev je tolik, kolik má rok dnů. 😀 Mohu zmínit například podávání konstruktivní zpětné vazby od manažerů ke svým lidem, interním i externím kandidátům, což má vliv na candidate experience, posun interních lidí a jejich spokojenost v této oblasti, a také na náladu v týmech, fluktuaci atp. 

Neustále o zpětné vazbě slýcháme nejen z kruhů HR, ale pořád se jedná o velmi citlivé téma, které lidé neumí uchopit zkrátka z křehkosti mezilidských vztahů. Nicméně jakmile se jednou naučíte takovou zpětnou vazbu dávat, obohatí vám to nejen pracovní, ale i osobní život. Další výzva, která mě napadá, jsou přehnaná očekávání, ale řekla bych, že v tuto chvíli právě od kandidátů směrem k zaměstnavateli, nikoli naopak. Tady jsme se skokově posunuli.  

Nejedná se určitě o mizivé procento uchazečů. Dost často se mi stává, že uchazeči pošlou životopis či přijdou na pohovor a to by mělo být to nejlepší, co mohou nabídnout, ale tak to opravdu není. I když je trh přesycený nabídkou, pořád je třeba se na pohovor připravit a už doma si klást otázky: Kam směřuji? Co mi dává smysl? Co mě doopravdy baví? V čem jsem dobrý/á? V čem naopak pokulhávají mé znalosti? Co vlastně teď mohu nabídnout? Na co jsem pyšný/á? 

Můžeš popsat nějaký moment nebo situaci, která tě během tvé práce na tomto projektu obzvláště inspirovala nebo tě něčemu naučila?  

Je těžké říci jednu konkrétní odpověď. Občas si myslím, že už mám všechno pod palcem, a pak přijde situace, která mě uzemní, a já si říkám, jak to, že jsem to neviděla. Proto se neustále dostávám do pokory vůči lidským bytostem, které sedí nebo stojí naproti mně. 
Na druhou stranu se občas cítím jako podvodník (imposter syndrom) a může přijít chvíle, kdy mě kolega, od kterého bych to nikdy nečekala, ocení za práci, kterou jsem odvedla. 

Ale poslední věc, která mě ohromně zasáhla, bylo mezinárodní setkání Talent Acquisition na konferenci v Bělehradě, kam jsem byla pozvána a měla jsem možnost mluvit a účastnit se workshopů s lidmi napříč hlavně evropskými zeměmi a Afrikou. Součástí jednoho workshopu bylo sdílení cca 80 lidí, kteří vyjadřovali vděčnost za práci pro Coca-Cola HBC, a to byl neskutečně krásný okamžik. Jasně, neoperujeme srdce, ale dáváme lidem práci, snažíme se, děláme, co umíme, a to má smysl.